Je pondělí, 28.9.2009. Je slunný, teplý den, mezi 16 a 17 hodinou. Teplota vzduchu je 27° C, teplota vozovky 20° C, je sucho, viditelnost je nádherná. Nacházím se s celou rodinou (2 dospělí, 2 děti) na dálnici D5 ve směru na Prahu. Na dálnici je poměrně dost vozidel, nicméně provoz je naprosto plynulý a poměrně svižný. Nejpomalejší auta jedou v pravém pruhu tak zhruba stovkou, ti ostatní je předjíždí v levém.
Zhruba před Žebrákem (ve směru na Prahu) se blížím v pravém pruhu ke kamiónu vodňanské firmy Záruba (SPZ 1C8 ????). Nechávám přejet auta v levém pruhu, blikám, řadím se do levého, zvyšuji rychlost na cca 145 km/h a jedu. Blížím se ke kamiónu, nicméně najednou se kamión zavlní a vidím jak se kabina mírně vybočila doleva. Trvá to jen malý okamžik a za kabinou se rychle sune celý návěs !!! Slyším jen hlasitý křik manželky "Brzdiiii!!!!". Dupnu na brzdu, v podstatě stojím na brzdě. Do nohy mi buší ABS. Pedál brzdy vibruje jako šílený. Vídím kamión návěsu před sebou a hlavou mi letí „Ty vole to neubrzdíme....". Adrenalin je na maximu !!! Ubrzdili jsme to, naštěstí !!! Chyběl tak metr? Vztekle troubím na řidiče. Kamión nevzrušeně pokračuje dalších několik desítek či spíše stovek metrů v levém pruhu jako by se nechumelilo. Pohoda, jazz... Po opadnutí prvotního šoku počítáme škody, kromě pár věcí naskládaných na zadních sedačkách které přepadly dopředu měla naše adrenalinová jízda nejvíce zničující vliv na vajíčka uložená mezi zadními sedačkami a zadním sklem. Z horního plata jich 13 vypadlo a z toho se jich 11 rozbilo – hlavně na zadní sedačce, na přední sedačce, a vpředu u spolujezdce … Naštěstí nás nikdo nesejmul zezadu.
Smějeme se a jsme rádi, že jsme přežili.
Zhruba po několika stech metrech dojíždíme kolonu, která se vytvořila, v důsledku svedení dopravy do protisměru kvůli opravě.
Další cesta probíhá již v pohodě.
O důvodech nenadálého odbočení kamiónu můžu jen spekulovat.
PS: Recept na vaječnou omeletu a la Záruba (4 porce)
Dobrou chuť.