Události ve Francii byly odstartovány smrtí dvou mladíků afrického původu, 15letého Bouny Traoreho (Bouna Traore) a 17letého Zyeda Benny (Zyed Benna). Ti byli zabiti elektrickým proudem, když se údajně při útěku před policií schovali do elektrické trakční stanice na předměstí Paříže Clichy- sous-Bois
[1, 18]. Podle místních se chtěli oba mladíci útěkem údajně vyhnout kontrole dokladů
[24,18], policie ovšem jejich pronásledování později popřela
[2,18].
O celé události jsem se v té době (konec října) poprvé dozvěděl z vysílání televizní stanice CNN. Jakkoliv to bude znít tvrdě nevěnoval jsem zprávě o události žádnou zvláštní pozornost, podobných tragédií se denně stávají stovky, prostě jen zpráva. První zmínky o potencionálních problémech, které z toho dále vznikly jsem zaregistroval až 1. listopadu v krátkém článku uveřejněném na internetu v Českých novinách [1]. Další dva dny jsem byl služebně mimo domov, bez internetu a televize takže jsem vůbec netušil co se děje. O to větší pak bylo moje překvapení když jsem se vrátil a shlédl televizní zpravodajství resp. zpravodajství na internetu. Výsledek byl docela otřesný – rozsáhlé nepokoje, bandy rabujících, žhářské útoky velkého rozsahu nejen na soukromý majetek ale i na policejní stanice, školy, školky atd. Zkrátka hrůza. To vše odehrávající se na předměstí Paříže, ve Francii „kolébce evropské civilizace, vědy a umění“. Říkal jsem si: „No co, nasadí policii, armádu a vše bude za pár hodin vyřešeno.“ Co se ale dělo dál však předčilo všechna má očekávání. Nejenže se nasazením policie nic nevyřešilo, ale došlo k další eskalaci problémů a jejich přenesení i do dalších měst jako například Nice, Lille nebo Marseille [18].
Nedalo mi to a začal jsem dále pátrat jak je to možné Jak je možné, že vyspělá evropská demokracie jakou je Francie, s obrovskou armádou policajtů, vojáků a agentů tajných služeb není s to efektivně čelit hrstce imigrantů z Afriky a arabských zemí? Z článků které jsem doteď četl jednoznačně vyplývá, že na vině je zřejmě hádejte kdo, ano hádáte správně - politická reprezentace země, která se zmohla pouze tak na plamenná prohlášení, ale to bylo vše.
Zdá, že ministr vnitra Nicolas Sarkozy původně prosazoval silové řešení. Za to byl však hned kritizován mluvčím opoziční Socialistické strany Julienem Drayem [1]. Ke kritikům Sarkozyho se v době stupňujících se nepokojů připojil i Azoz Begag, ministr- zmocněnec pro rovnost pracovních příležitostí [2]. Sarkozy se zdá pořád v té době zastával pevnou linii…(to bylo někdy kolem 2. listopadu). V té době vyzval ke klidu také prezident země - Jacques Chirac[3]. Premiér Dominique de Villepin v té době ještě v parlamentu tvrdil, že vláda "s potřebnou pevností" zajistí veřejný pořádek [3]. Prohlášení těchto dvou vysokých představitelů země však nebyla tak ostrá a jednoznačná jak by se na první pohled mohlo zdát. Prezident Chirac, kromě výzvy ke klidu: „Požádal také vládu, aby do měsíce navrhla způsob jak zajistit větší účinnost opatření ve prospěch rovnosti šancí“. Přeloženo do normální řeči, alespoň tak jak to chápu já, zasahovat ale ne tak, aby se vyprovokovala další obvinění z rasismu…tj.jinými slovy moc nezasahovat a čekat jak se to vyvrbí. Na celé záležitosti si opět přihřívali polívčičku opoziční poslanci, kteří vládě vyčítali neutěšenou sociální situaci, která byla prapříčinou všeho. Ministr Sarkozy, v té době stále hájí tvrdý postup…
Situace eskalovala stále více a více … Chiracova výzva ke klidu se minula účinkem[5]. Vláda se v té době schází ke krizovým schůzkám a násilí vesele pokračuje. Villepin opět slibuje pořádek. Svoji polívčičku si pro změnu nepřihřívá na celé situaci opozice ale senegalský prezident Abdoulaye Wade, který je v té době na soukromé návštěvě Paříže. Prohlašuje, že je třeba skoncovat s ghetty a integrovat do francouzské společnosti ty Afričany, kteří o to stojí !!! Kolem třetího listopadu ministr Sarkozy přichází s domněnkou, že násilí není spontánní, nýbrž organizované !!! Tato domněnka se víceméně potvrzuje, když o několik dní později objevena na předměstí Paříže výrobna zápalných lahví (tzv. molotovových koktejlů). Čtvrtého listopadu násilí opět propuká s velkou intenzitou, kromě škod na majetku bylo hlášeno těžké ublížení na zdraví, kdy došlo k popálení tělesně postižené starší ženy, která nestačila včas utéci z autobusu, zapáleného bojůvkami násilníků. Z autobusu ji zachránil řidič. Pátého listopadu násilí opět bují, centry útoků se opět stávají školy, komisaritáty, radnice a synagoga. Policie se údajně vyhýbá přímému střetu s násilníky [8]. Sarkozy vyzývá policisty k zadržování pachatelů. Vláda je údajně jednotná a „jednomyslně soudí, že je nutno zachovat pevný postoj vůči násilnostem na předměstích Paříže i některých dalších měst“, což je ale asi tak všechno co dělá. Sarkozy je jako zastánce tvrdé linie je i nadále kritizován ze zhoršení situace !!! Neděle 6.listopadu, násilí dosahuje nevídané intenzity!!!, téměř 1300 zapálených aut, jeden policista těžce raněn. Napadena byla školka a McDonald, obchodní centrum, pošta a dvě školy[10]. Prezident Chirac dokonce kvůli celé situaci svolává bezpečnostní radu státu, jehož výsledkem jsou sice krásná prohlášení, bohužel zcela nepodpořená konkrétními opatřeními (ta alespoň nebyla specifikována).
To je v kostce vše co se do dnešního dne (6.listopad 2005) stalo.
Nevím jak na Vás, ale na mě celý vývoj působí jako totální selhání státní moci a absolutní rezignace na obnovení pořádku a zákonnosti. Politici se handrkují mezi sebou a to i v situaci , kdy je třeba jednat a jednat rychle a nekompromisně. Schůze stíhá schůzi, prohlášení stíhá prohlášení a auta hoří vesele dál. Problém je zdá se v tom, že nepokoje jsou způsobeny barevnými přistěhovalci a všichni se tak bojí obvinění z rasismu a xenofobie. Tak daleko to došlo, že Francouzi se ve své vlastní zemi bojí vyjít na ulici, aby se jim nic nestalo … Dle mého názoru dochází i k degradaci práce obyčejných policistů, kteří denně nasazují vlastní krky k ochraně majetku a kteří jsou, zdá se, nuceni k pouhému udržování konfliktu v přijatelných mezích místo, aby ho účinně likvidovali. Výzvy francouzské opozice, že je třeba hledat jiná než silová řešení také moc neuznávám. V době kdy hoří dům, přeci nebudu natírat okna. Tj. v době kdy jsou ulice ovládány lůzou není čas na to je přesvědčovat o nesprávnosti násilí, ale rychle zpacifikovat, řešení se můžou hledat potom … a zřejmě také budou muset. Změn jistě dozná jak imigrační politika, tak pravidla a způsob integrace stávajících imigrantů do společnosti.
Doufejme, že se Francouzi brzy vzpamatují, rázně skoncují s násilnostmi a pokusí se následně celou situaci řešit, zmírnit sociální napětí a zavést taková pravidla, která umožní všem obyčejným lidem, ať už mají jakoukoliv barvu kůže normálně žít. Doufejme i kvůli sobě.
Použité odkazy:
Násilnosti ve Francii